První ZOO
Zvířecích parků byly v Evropě 18. století desítky, ale první ZOO dnešního typu vzniká v roce 1752, založil ji František I. se svou manželkou Marií Terezií v Schönbrunnu. Ta funguje až do dnešních dnů 1. V té době se tato zařízení nazývala různě - aklimatizační zahrady, deer - park (Anglie), menagerie… Až se založením zahrady v Dublinu v roce 1830 bylo užito poprvé zkratky ZOO 5. Roku 1793 vzniká ZOO v Paříži,1827 v Londýně, 1843 v Antverpách, 1844 v Berlíně, 1857 v Melbourne, 1863 v Bombaji, 1863 v New Yorku, 1882 v Tokiu… 1.
Životní podmínky zvířat v těchto zařízeních povětšinou nerespektovala jejich přirozené chování. Chov probíhal zpravidla v klecích o rozměrech neumožňujících naplnit behaviorální potřeby zvířat. Vzhledem k nedostatečným informacím o jednotlivých zvířatech docházelo k častým úhynům.
Zlomem ve vývoji ZOO byly myšlenky Carla Hagenbecka. Tento německý obchodník se zvířaty, drezér a majitele cirkusu byl také zakladatelem zoologické zahrady. Jeho návrhy týkající se uspořádání výběhů, druhů zvířat, skupin a především přístupu ke zvířatům vedly k naprosto novému pojetí ZOO. Šlo především o představu, že by měla zvířata žít v takových výbězích, které se budou co nejvíce podobat prostředí ve volné přírodě. Místo mříží navrhoval spíše vodní nebo suché příkopy. Stejně tak složení skupin zvířat ve výbězích mělo odpovídat sociální skupině v místě přirozeného výskytu zvěře. Své nápady realizoval stavbou vlastní zahrady a roku 1907 otvírá v Hamburku Tierparadise 5.
České ZOO
V ČR je první ZOO otevřena v roce 1919 v Liberci. V současnosti funguje na našem území 15 zoologických zahrad (Brno, Děčín, Dvůr Králové, Hodonín, Jihlava, Chomutov, Liberec, Praha, Plzeň, Ohrada, Olomouc, Ostrava, Ústí nad Labem, Vyškov, Zlín - Lešná). Ty jsou sdruženy společně se čtyřmi slovenskými zahradami v Unii českých a slovenských ZOO. Mezi jednotlivými zařízeními jsou značné rozdíly. Jedná se o kvalitu výběhů (prostor, vybavení), péči, počet druhů zvířat, členění vnitřních prostor ZOO a v neposlední řadě jde o celkovou rozlohu. Většina zahrad se specializuje na určitou geografickou oblast a snaží se získat zvířata z těchto oblastí. České ZOO jsou členy dalších mezinárodních sdružení (Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií - EAZA, některé ve WAZA - Světová asociace zoologických zahrad a akvárií). Ke vstupu je nutné splnit určité podmínky, které zástupci EAZA i WAZA kontrolují. Týkají se například i výměny a záchranných programů koordinovaných celoevropsky či celosvětově.
ZOO jsou zřizovány na základě zákona o zoologických zahradách (1633 Sb.). Na základě tohoto zákona je vydávána licence jednotlivým ZOO. Pochopitelně se na ně vztahuje i zákon na ochranu zvířat (246992 Sb.), veterinární zákon (166999 Sb.), zákon č. 16 / 1997 o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES ), zákona na ochranu zvířat proti týrání 246/1992 a zákon č. 114 / 1992 o ochraně přírody a krajiny.
Poslání ZOO
V počátcích vzniku prvních zařízení podobných zoologickým zahradám šlo především o vystavování exotických zvířat a zábavu pro návštěvníky. Tuto roli ZOO plní v podstatě dodnes, i když pracují s jinými prostředky. Odpočinková (zábavní) role je stále velmi vysoce ceněna.
I návštěvnost českých ZOO dokazuje, jak je odpočinková (zábavní) role ceněna. Jen pražskou ZOO v roce 2003 navštívilo 613 920 10).
Dnes stále více zdůrazňovanou funkcí je výchova a vzdělávání občanů, především dětí. ZOO nabízí mimo tradičních popisných cedulek u výběhů zvířat i další výchovné programy (přednášky, krmení s výkladem, publikace…).
Asi v současnosti, samotnými ZOO, nejvíce ceněnou funkci plní v oblasti vědeckého poznání zvířat a zachování genofondu ohrožených druhů 4).K tomuto účelu byla založena řada institucí, snahy o záchranu druhů jsou v Evropě koordinovány (Evropský záchranný program), stejně tak i na celém světě (Světová plemenná kniha - vede se u každého druhu kriticky ohroženého zvířete, jejím koordinátorem je vždy nejúspěšnější ZOO v odchovu tohoto zvířete). Příkladem úspěšné reintrodukce (navrácení do původního prostředí) zvířat, na které se významně podíleli čeští zoologové, je kůň Převalského. Tento ohrožený druh byl navrácen do volné přírody a jeho populace prozatím prospívá 10). Ovšem i tento příklad vyvolává řadu velmi závažných otázek poukazujících na problematičnost tohoto projektu z hlediska úspěšnosti reintrodukce.
Reintrodukce zvířat je pochopitelně velmi obtížným úkolem, a to hned z několika důvodů. Za prvé jsou stále větší území přirozeného výskytu volně žijících zvířat ničena a obsazována člověkem. Návrat do přírody je tak téměř nemožný, pokud nedojde k systematické ochraně biotopů. Za druhé jsou některá zvířata zpět do přírody nereintrodukovatelná (primáti, medvědi,.…). Za třetí jsou některé druhy zvířat chovány jen v zajetí a jejich genofond klesl na tak nízkou úroveň, že není možné návrat do přírody uskutečnit.
ZOO z hlediska životní pohody zvířat
Hodnotit životní podmínky pro zvířata držená v ZOO je velmi obtížné, protože jsou mezi nimi značné rozdíly. Rozhodně lze aplikovat pět svobod (svoboda od hladu a žízně, od strachu a utrpení, projevit své přirozené chování, od bolesti a nemoci a od nepohodlí). Je třeba aplikovat i svobodu šestou, a tou je dle prof. Webstera být svobodný 9). Pochopitelně je z nich nejhůře měřitelná, ale měli bychom ji mít na paměti, než se rozhodneme nějaké zvíře chovat v zajetí. Je nutné si uvědomit, že adaptace zvířat na podmínky v zajetí se velmi liší i uvnitř druhu mezi jednotlivými zvířaty. Na druhou stranu jsou druhy zvířat, které se adaptují lépe (hmyz, plazi, ryby) než jiné (šelmy, primáti, velcí savci). Neměli bychom také zapomenout na skutečnost, že konkrétnímu zvířeti je naprosto lhostejné, že jeho druh vyhyne. Pro něj jsou podstatné jeho životní podmínky, a ty by se měly jeho potřebám přizpůsobit.
Obecně lze říci, že by měly chovné prostory a výběhy co nejvíce připomínat život ve volné přírodě. Toto prostředí by mělo co nejvíce stimulovat jejich přirozené chování.
Ať už jde o uspořádání vnitřních a vnějších prostor, složení skupin, stravy nebo mikroklimatu. V každém ustájení musí mít zvíře možnost skrývat se před návštěvníky či jinými nepříznivými vnějšími vlivy. Krmení by mělo být řešeno nápaditým způsobem a v ideálním případě by mělo zvíře vynaložit námahu, aby se k němu dostalo. To vede k předcházení nudě a z ní plynoucí stereotypie (takřka neměnný sled pohybů, které nemají žádný zřejmý důvod - Broom). Bohužel v řadě českých ZOO lze u zvířat pozorovat stereotypní chování. Velmi názorným příkladem může být kývavý pohyb hlavou u slonů, přecházení z jedné strany klece ke druhé u šelem, apod. Toto chování je výsledkem nevhodných chovných podmínek a pravděpodobně naznačuje, že zvíře nemůže projevit své přirozené schopnosti. Takové chování by mělo být dětem vysvětleno, protože se mu velmi často spíše smějí a nechápou jeho příčinu.
Je však potřeba ocenit snahu vybraných českých zahrad zlepšovat životní podmínky pro zvířata. Přesto jsou stále v některých českých ZOO ubikace i výběhy pro zvířata nevhodně zařízeny (Hodonín, Ostrava…). Je nutné, aby ZOO investovaly do stávajících nevyhovujících výběhů a nepořizovaly si další druhy zvířat, pro které musí stavět nákladné stavby. Redukce počtu zahrad by mohla přispět k uvolnění potřebných finančních prostředků.
Navíc by vedení zoologických zahrad měla přemýšlet o podpoře záchranných programů přímo v jednotlivých oblastech, kde zvířata ještě žijí ve volné přírodě a kde by mohly pomoci finančními prostředky i odbornými znalostmi. Import ohrožených druhů zvířat z přírody do umělého prostředí ZOO není to nejlepší řešení, jak přispět k jejich záchraně.
Z hlediska návštěvníka ZOO je důležité, aby pochopil a v tomto směru naléhal i na vedení té které zahrady, že pro něj není důležité vidět co nejvíce zvířat, ujít při prohlídce co nejvíce kilometrů a tak se v přeneseném slova smyslu ztratit ve změti nejrůznějších druhů zvířat. Měl by si uvědomit, že na jeho psychiku (a na psychiku především dětí) působí lépe, když vidí zvířata uvolněná, chovající se přirozeně a nenucená k činnostem, které jim nejsou vlastní. Jen tak návštěvníci mohou lépe poznat něco z přírody, sami relaxují a získají lepší pocit z toho, že i když vidí zvířata "uvězněná" na určitém prostoru, vědí, že se jim daří relativně dobře.
Závěr
České ZOO prodělaly za posledních 15 let značný posun směrem ke zlepšení životních podmínek zvířat (lépe vybavené a větší výběhy více připomínající přirozené životní podmínky zvířat, apod.), ale přesto lze stále pozorovat nedostatky, někdy způsobené objektivními příčinami, někdy zaviněné neschopností nebo nechutí managementu ZOO. Doufejme, že se v budoucnosti podaří úspěšněji chránit zvířata v jejich přirozených biotopech. Tento způsob by měl mít před chovem v zajetí přednost.
Použitá literatura a internetové stránky:
1 Dobroruka, L. a kol. (1989): Zoologické zahrady. Pedagogické nakladatelství.
2 Hančl, T. (1995): Ejhle, cirkusy a varieté. Rovnost.
3 Gripper, J. (1996): Studie zoologických zahrad v České republice.
4 Kořínek, M. (1996): Zoologická zahrada. Rubico.
5 Samková, Z a kol. (1992): Zoo útočiště zvířat. Panorama.
6 Trubka, V. : Mezi šelmami. Josef Rybníček.
7 Hasse, K. (1991): Cirkusácké umění. ÁKA.
8 Veselovský, Z.,Volf, J., Felix, J. (1983): Všední den v pražské ZOO. Praha, Albatros.
9 Webster, J. (1999): Welfare aneb střízlivé kázání o ráji. Nadace na ochranu zvířat.
Hancocks, D. (2002): Different Nature: The Paradoxical Wold of Zoos and thein Uncertain
Future. University of California Press.
Hanson, E. (2002): Anímal Attrections: Nature on Display in American Zoos. Princeton
University Press.
Northon, B., G., Hutchins, M. (1995): Ethic´s on the Ark: Zoos, Animals welfare and wildlife
Conservation (Zoo & Aquarium Biology & Cinservation]. Smithsonian Books.
ÚKOZ (2000): Podmínky chovu savců volně žijících druhů v zajetí.
Podmínky chovu plazů v zajetí, 2003.
Podmínky chovu savců v cirkusech, 2003.
Worthington, M., K. (1997): Animals in Circuses and Zoos: Chiron´s Word?, Aardvak
Publishing.
Užitečné internetové stránky:
www.bornfree.org (Velmi rozsáhlé stránky o ochraně volně žijících zvířatech chovaných v zajetí - ZOO a cirkusy.) www.cizp.cz Česká inspekce životního prostředí - aktuální informace o pašování zvířat, CITES).
www.csop.cz (Český svaz ochránců přírody - informace o záchranných stanicích, užitečné informace o volně žijících zvířatech, poradna). www.ifaw.org (Stránky Mezinárodní společnosti pro welfare zvířat - velmi kvalitní informace z oblasti ochrany volně žijících zvířat chovaných v zajetí.) www.mze.cz (Ministerstvo zemědělství - statistiky, legislativa v oblasti ochrany zvířat). www.ochranazvirat.cz (Informace o cirkusech a aktuálních problémech v oblasti volně žijících zvířat chovaných v zajetí.) www.ssn.org (Informace o nelegálním obchodu se zvířaty, CITES…) www.wspa.co.uk (Stránky Světové společnosti pro ochranu zvířat - informace o ZOO, zábavních parcích se zvířaty apod.) www.zoocheck.com (Fundované informace o ZOO a volně žijících zvířatech chovaných v zajetí.)
http://zoo.mmo.cz (Stránky některých ZOO-záchranné programy, návštěvnost apod.) Autor: Tomáš Popp, Svoboda zvířat
© SSEV Pavučina
"Jelimáni z Madagaskaru :D" (foto nahoře)