U márnice, hovno stálo
z plna hrdla smrdělo.
"Bodejž jsi jen trochu málo,
ty cikáně mlčelo!
V poledne v tom okamžení,
fotr vchází do dveří.
A mě hasne u maření,
pro tebe ty hovno, ty!
z plna hrdla smrdělo.
"Bodejž jsi jen trochu málo,
ty cikáně mlčelo!
V poledne v tom okamžení,
fotr vchází do dveří.
A mě hasne u maření,
pro tebe ty hovno, ty!
Drž hubu!Hle kokot a starý vrak,
hrej si tu máš kokota.
Než kokot, vrak a adalší kokot,
prásk, prásk, letí do kouta.
hrej si tu máš kokota.
Než kokot, vrak a adalší kokot,
prásk, prásk, letí do kouta.
A zas do hrozného smradu
"I bodejž tě sršeň sám - !
Že na tebe, debilníku,
Hovnici zavolám!
"I bodejž tě sršeň sám - !
Že na tebe, debilníku,
Hovnici zavolám!
Pojď si proň, ty Hovenice
pojď, vem si ho, debilníka!
A hle, tu kdos u márnice
dvéře zlehka rozžvyka.
pojď, vem si ho, debilníka!
A hle, tu kdos u márnice
dvéře zlehka rozžvyka.
Malý, hnědý, tváři divé
v černých hadrech osoba
o papírech, hnáty křivé,
hlas-sociálníka se podobá.
"Dej sem hovno!" - "Kriste Pane,
odpusť šuky, šukanici
Div že smrt ji neovane,
ejhle tuť - Hovenici!
Ke stolu se plíží rychle
Hovenice(sociálník) jako stín:
matka hrůzou sotva dýše,
hovno chopíc na svůj klín.
A vinouc je, zpět pohlíží -
běda, běda hovněti
Sociálník blíž se plíží,
blíž - a již je v zápětí.
Již vztahuje po něm papír
matka tisknouc ramena:
"Pro Kristový drahý p...!''
chcípá smyslů zbavena.
Tu slyš: jedna - druhá - třetí -
hovenice zvon udeří;
klika cvakla, dvéře letí -
fotr vchází do dveří.
Ve mdlobách tu sviňa leží,
ke kozám hovno přimknuté:
sviňu vzkřísil ještě stěží,
avšak hovno - vysrané
v černých hadrech osoba
o papírech, hnáty křivé,
hlas-sociálníka se podobá.
"Dej sem hovno!" - "Kriste Pane,
odpusť šuky, šukanici
Div že smrt ji neovane,
ejhle tuť - Hovenici!
Ke stolu se plíží rychle
Hovenice(sociálník) jako stín:
matka hrůzou sotva dýše,
hovno chopíc na svůj klín.
A vinouc je, zpět pohlíží -
běda, běda hovněti
Sociálník blíž se plíží,
blíž - a již je v zápětí.
Již vztahuje po něm papír
matka tisknouc ramena:
"Pro Kristový drahý p...!''
chcípá smyslů zbavena.
Tu slyš: jedna - druhá - třetí -
hovenice zvon udeří;
klika cvakla, dvéře letí -
fotr vchází do dveří.
Ve mdlobách tu sviňa leží,
ke kozám hovno přimknuté:
sviňu vzkřísil ještě stěží,
avšak hovno - vysrané